Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jsem rád, že jsem recenzi na toto EP nenapsal v prvních týdnech, kdy se mi dostalo do rukou, protože vztah k „Flies To Flame“ ve mně dlouhou dobu uzrával. Od prvních chvil, kdy jsem na EP neshledával téměř nic nového, až do teď, kdy je pro mě tento materiál jednou z nejoblíbenějších relaxačních kytarovek z poslední doby. ROSETTA samozřejmě nepřichází s ničím novým. Rytmické repetice, ve kterých si kytary étericky pohrávají s dynamikou, jsou esencí, se kterou ROSETTA čaruje od svého prvopočátku. Já dodávám jen to, že to dělá víc než dobře, a stěží hledám jinou kapelu, která by za použití jen jedné kytary dosáhla podobného vyznění a feelingu.
Plíživé plochy na „Flies To Flame“ působí až hypnoticky kolébavě, vokál tvoří jen ojedinělý, lehce přízračný vjem na pozadí, který přichází v těch nejvyhrocenějších erupcích. Někdo by mohl namítnout, že oproti dřívější tvorbě je toto EP nudnější, což je způsobeno tím, že střední část je složena z těch nejklidnějších, lehce rozmlžených ploch, a jediná emočně vypjatější je až poslední čtvrtina půlhodinové kolekce. Já to z počátku vnímal velmi podobně. Až později jsem si zamiloval nenápadné kouzlo prostředních sladeb „Seven Years With Nothing To Show“ a „Les mots et les choses“. Je to jako byste v Himalájích dlouho pozorovali nenápadnou, ale klidnou monumentální krásu zasněžených štítů kolem vás.
7,5 / 10
Flies to Flame (EP) (2014)
The Anaesthete (2013)
Split s JUNIUS (2011)
A Determinism Of Morality (2010)
Split s YEAR OF NO LIGHT a EAST OF THE WALL (2009)
Project Mercury (split s BALBOA) (2007)
The Cleansing Undertones of Wake/Lift (2007)
Wake/Lift (2007)
The Galilean Satellites (2005)
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
